Žalmy

Žalmy jsou školou modlitby a svědectvím o živé víře i opravdovosti člověka volajícího ke svému Stvořiteli. Jsou nám dány jako určitá nabídka - jak hovořit s Bohem. Většina z nich se hodí k užívání pro chvíle osobní modlitby, proto tvoří podstatnou část denní modlitby církve - breviáře. Zde uvádím ty, které věřící užívají v pokušení a v nejrůznějších tísních života (vynechávám první verš komentující celý žalm). Pokud je v žalmech zmiňováno pomsta a smrt nepřátelům, aplikujeme tyto verše na duchovní nepřátele z řad padlých andělů.

Papež Pius X. přínos žalmů pro náš duchovní život vyjádřil takto:
    Žalmy, složené z Božího vnuknutí a sebrané v Písmu svatém, podivuhodně posilovaly a živily, jak známo, hned od počátku církve zbožnost věřících, kteří podávali Bohu stále obět chvály, ovoce rtů, které chválí jeho jméno, a podle zvyku přijatého už ve Starém zákoně byly také důležitou součástí posvátné liturgie a denní modlitby církve. Odtud pochází onen hlas církve, jak říká svatý Basil, zpěv žalmů, jejž nazývá náš předchůdce Urban VIII. dcerou toho chvalozpěvu, který se ustavičně zpívá před trůnem Božím a Beránkovým. Podle výroku svatého Atanáše učí lidi, především ty, kdo se věnují bohoslužbě, jak mají chválit Boha a jakými slovy ho náležitě velebit. Krásně o tom říká svatý Augustin: Aby člověk mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit.
Kromě toho mají žalmy jakousi podivuhodnou schopnost probouzet v duši snahu o všechny ctnosti. Celé naše Písmo, Starého i Nového zákona, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, jak je psáno; ale kniha žalmů obsahuje v sobě jako ráj ovoce všech ostatních knih a předkládá zpěvy, při jejichž užívání vydává s ostatními plody navíc i své vlastní. To opět říká svatý Atanáš a právem dodává: Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je zpívá, jako zrcadlo, aby v nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a tak se je modlil. A svatý Augustin říká ve svých Vyznáních: Jak jsem plakal při tvých hymnech a zpěvech, tak mocně mě dojaly líbezně znějící hlasy tvé zpívající církve. Ty hlasy vnikaly do mých uší, pravda mi pronikala do srdce, tím se rozhoříval cit zbožnosti, tekly mi slzy a bylo mi přitom dobře.
A opravdu, kým by nepohnula tak častá místa v žalmech, kde se vznešeně hlásá nesmírná Boží velebnost, Boží všemohoucnost, nevýslovná spravedlnost, dobrota, laskavost a ostatní jeho nekonečně chvályhodné vlastnosti? V kom by to nevyvolalo podobné city, když se v žalmech děkuje za přijatá Boží dobrodiní nebo se s pokorou a důvěrou něco vyprošuje a očekává, nebo když kající duše volá po smilování? A když se v žalmech vytrvale naznačuje obraz Krista Vykupitele, v kom by neroznítil lásku? Vždyť svatý Augustin slyšel ve všech žalmech Kristův hlas, zpívající nebo sténající, radující se v naději nebo vzdychající pod tíhou utrpení.  (Divino afflatu)

Ž 3

Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!
Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne."
Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.
Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.
Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.
V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

Ž 12

Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.
Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.
Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,
ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?"
"Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí."
Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.
Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením;
kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.

Ž 16

Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!
Pravím Hospodinu: "Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není."
Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:
"Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty."
Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.
Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!
Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.
Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.
Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,
neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Ž 17

Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů.
Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo.
Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty.
Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka.
Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly.
K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.
Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají.
Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel
před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují.
Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.
Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi.
Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu.
Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka
a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.

Ž 21

Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá.
Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel.
Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata.
O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy.
Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností.
Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti.
Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese.
Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí.
Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.
Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.
Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí.
Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků.
Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.

Ž 22

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
"Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"
Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;
zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl.
O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!
Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.
Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.
Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.
Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.
Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,
to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: "To učinil on!"

Ž 30

Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.
Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu.
Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,
neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.
V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese.
Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se.
K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím:
Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost?
Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.
Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí,
aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.

Ž 31

Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!
Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.
Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.
Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.
Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.
Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.
Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.
Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.
Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.
V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.
Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.
Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.
Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.
Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh,
moje budoucnost je ve tvých rukou." Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.
Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou.
Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním.
Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.
Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě!
A já jsem si ukvapeně řekl: "Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.
Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně.
Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!

Ž 34

Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.
O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.
Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.
Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.
Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.
Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.
Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek.
I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina.
Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.
Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?
Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi.
Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj.
Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.
Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich.
Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil.
Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.
Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.
Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna.
Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.
Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.

Ž 53

Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá.
Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají,
že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.
Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Ž 56

Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje.
Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho.
Přichází den strachu, já však doufám v tebe.
V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?
Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého.
Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují.
Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!
O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?
Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: "Teď vím, že Bůh je při mně!"
V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,
v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?
Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály,
neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?

Ž 57

Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí.
Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.
Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost.
Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč.
Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva!
Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami.
Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.
Probuď se, má slávo! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

Ž 67

Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!

Ž 69

Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí;

zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů,

ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.
Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.

Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci.
Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví.
Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

 

Ž 86

Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený.
Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá.
Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám.
Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši,
neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.
Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám.
V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš.
Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná.
Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno,
protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh.
Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména.
Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat,
vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši.
Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží.
Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný.
Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice!
Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!

Ž 88

Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím;
kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování!
Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život.
Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.
Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.
Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.
Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.
Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.
Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.
Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu?
Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy?
Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?
Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.
Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš?
Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady.
Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely,
ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují.
Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

Ž 91

Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám."
Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,
moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.
Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.
Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;
po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.
Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

Ž 102

Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,
vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,
aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,
až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.
Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.
Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.
Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.
Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.
Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Ž 143

Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.
Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.
Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.
Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.
Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,
rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.
Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.
Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.
Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,
ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!
 

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)