„Bouře ve sklenici vody jménem Brno” ???

    Výše uvedeným vyjádřením byla v jednom internetovém článku nazvána brněnská kauza Národního divadla Brno týkající se uvedení hry Naše násilí a vaše násilí od Olivera Frljiče. A jedním z hlavních bodů sporu byla a je scéna, ve které představitel Ježíše Krista znásilňuje muslimku. Padají trestní oznámení, soudy si opět přijdou na své.
    Když ředitel Národního divadla Brno, Martin Glaser, byl konfrontován v pořadu DVTV s otázkou, zda neplatí pravidlo, že „má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“, řekl – „ta svoboda vlastně končí dveřmi divadla Husa na provázku, protože za ně vstoupí jenom ten, kdo chce tohle představení vidět“. Brilantně vyslovený argument, zřejmě pečlivě připravený. Zde se ovšem hluboce mýlí… Pokud o hře bylo veřejně informováno, scénu ze hry je možné dohledat na internetu a byla uvedena ve veřejném prostoru Národního divadla Brno, už jde o záležitost veřejnou a týkající se celé naší společnosti, jelikož je tzv. "veřejně známá". A její zpracování hrubě a nízce útočí na lidské hodnoty, byť v naší společnosti vyznávané jen menšinou.
    V naší moderní společnosti se stále více požaduje respektování různých práv, avšak o povinnostech a zodpovědnosti se obvykle nemluví. Není divu, že je snaha posouvat hranice svobody až někam k nedohlednu. Pan ředitel nazval pokus odvrátit uvedení hry v Brně „pokusem o cenzuru“. Snažil se vysvětlit, že politikové nerozumí umění tak, jako lidé v něm pracující, a pokračoval „ a tak se ptám, co by bylo příště...“ Je dobré si uvědomit, že stejnou otázku může zpětně klást naše společnost takzvanému. „umění“, zvláště křesťané a lidé s morálními hodnotami: „A co bude příště???“ - v Brně, v Praze, nebo kdekoliv jinde… Snažit se uvádět příklady snad není třeba.
    Z mého pohledu jde jednoznačně o hrubou neúctu k hodnotám, které vyznávají jiní členové téže společnosti, a v podstatě tedy i o neúctu k člověku jako takovému. Je snad náplní a obsahem kultury i to, že je možné takto veřejně plivat na hodnoty, které vyznávají mí spoluobčané? Jakým právem? Nebylo (a doufám, že takovou otázku smíme pokládat i dnes) hlavním posláním kultury „to, co je třeba pěstovat?“ = to, co má sloužit ke zkulturnění, tedy kultivaci člověka? Jaký přínos, a jaké poselství nám přináší tato "úroveň kultury“ ve hře „Naše násilí a vaše násilí“? (tedy toto konkrétní zpracování daného tématu?).
    Pan Glaser se domnívá, že brání svobodu projevu, svobodu kultury. Jestliže mu však nevadí, že jsou takto pošlapávány hodnoty jiných lidí, je jeho snaha diskutabilní. Jak by se asi choval, kdyby někdo podobným způsobem pošlapával hodnoty, kterých si váží on sám? Pokud ovšem si nějakých váží... Za hodnoty Ježíše Krista a křesťanství mnoho lidí v historii trpělo, bylo pronásledováno a položilo i svůj život (a nejen v historii, ale i v současnosti...). Upřímně věřící lidé tyto hodnoty vnímají tak úzce se sebou spojeny, že je můžeme dát na rovinu rodinných a pokrevních vztahů. Nevadilo by panu Glaserovi, kdyby někdo takto veřejně urážel členy jeho vlastní rodiny? Ať si odpoví on sám a s ním také všichni ti, kdo uvedení této hry zastávají. Politováníhodné je i to, že je takto naší mladé generaci předkládáno falešné pojímání svobody - bez zodpovědnosti a úcty k druhým lidem.
    Bouře vody ve sklenici Brno? Ne, zde jde o víc. Jde o lidské hodnoty v celé společnosti, jde o člověka jako takového. A o právo nebýt urážen spolu se svými hodnotami ve jménu svobody či kultury. Kdo může pochopit, pochop. Pokud nyní budeme mlčet, příště se hranice tzv. "svobody" posune zase někam dále.

    Pan Oliver Frljič se asi hned tak omlouvat nebude, asi je hrdý na své dílo, ale pan Glaser by se omluvit mohl a měl, a to nejen pokud chce i nadále zastávat své místo v brněnském Národním divadle, ale i tehdy, pokud mu záleží na tom, abychom si ho více vážili jako člověka. Chybu může udělat každý a děláme je mnokokrát všichni. Velikost lidství a svobody však spočívá i v tom, že jsem ochoten říci: promiňte, přehnal jsem to, nedomyslel, odpusťte.

Brněnský profesor odstoupil kvůli hře hanobící Ježíže z umělecké rady. „Tohle není svoboda, ale její zneužití. Je to morální hnus a rituál útočné nenávisti" Je zajímavé, že tento článek jsem v médiích nikde zmíněný nenašel. I to svědčí o stavu naší české společnosti...