Boží Milosrdenství
2.neděli velikonoční ustanovil papež Jan Pavel II. jako Svátek Božího Milosrdenství a jsou s ní spojeny opravdu veliké milosti...:
Má dcero, říkej celému světu o mém nesmírném milosrdenství. Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše, a zvlášť pro ubohé hříšníky.
V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží.
Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů;
v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.
Mé milosrdenství je tak veliké, že je nepochopí žádný rozum, ani lidský, ani andělský, za celou věčnost. Vše, co existuje, má svůj původ v nitru mého milosrdenství. Každá duše, která má ke mně vztah, bude po celou věčnost rozjímat o mé lásce a mém milosrdenství. Svátek Milosrdenství vzešel z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství.
Ježíš sr. Faustyně Kowalské (Deníček: Boží milosrdenství v mé duši. 2008, s. 317-318)
Se Svátkem Božího milosrdenství jsou spojené milosti:
1) Milost úplného odpuštění vin a trestů - plnomocných odpustků (Pán Ježíš ve zjevení sv. Faustyně) spojeno sv. přijímáním v den svátku a svátostí smíření (nemusí být v den svátku) a
Podmínky získání plnomocných odpustků:
· sv. smíření
· sv. přijímání
· modlitba na úmysly Sv. otce
· skutek:
· o 2. neděli velikonoční, tj. o neděli Božího milosrdenství: účast na pobožnosti ke cti Božího milosrdenství,
· nebo alespoň před Nejsvětější svátostí oltářní (veřejně vystavenou nebo ve svatostánku uloženou) modlitba:
Otče náš, Věřím v Boha a invokace: „Ježíši, důvěřuji Ti!“
Kdo však tyto podmínky nemůže v den svátku splnit …(nemoc aj., podrobněji v Dekretu), může v den Svátku Božího Milosrdenství získat plnomocné odpustky,
pokud se zcela odvrátí od jakéhokoli hříchu, a s úmyslem splnit tři obvyklé podmínky, až to bude možné, se pomodlí před posvátným obrazem našeho milosrdného Pána Ježíše
Otče náš, Věřím v Boha a invokaci: „Ježíši, důvěřuji Ti!“
Prof. Ignacy Różycki (věnoval se teologii úcty k Božímu milosrdenství a byl hlavním teologem v procesu blahořečení sv. Faustyny) se zabýval milostí, kterou lze získat právě v den Svátku Božího milosrdenství a přirovnává ji k milosti, kterou dostáváme pouze ve svátosti křtu. Tuto milost ve zjevení sestře Faustyně Pán Ježíš spojuje se svatým přijímáním toho dne (srov. Den. 699). Je to, jako bychom v den svátku byli znova pokřtěni.
V tomto kontextu lze říct, že svaté přijímání v den svátku je jako druhý křest. Začíná úplně nový život. Jsme jako to miminko, a vůbec nezáleží na tom, kolik je nám let. Zrcadlí se v nás Boží láska a Boží milosrdenství. Bůh se na nás dívá s láskou jako matka na své nemluvně. Znova se opakuje to, co se stalo u břehu Jordánu, když byl pokřtěn Ježíš: „...a Duch Svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn."" (Lk 3,22). Naše minulost už před Bohem neexistuje. Toto všechno se může odehrát o Svátku Božího milosrdenství. Musíme dávat pozor, abychom tuto šanci nepřehlédli. My se totiž tak často díváme na Boží lásku skrze náš hřích, kdežto Bůh se na náš hřích dívá skrze svou lásku. Tento zázrak Svátku Božího milosrdenství je také doprovázen dekretem Svatého otce Jana Pavla II. ze dne 29. 6. 2002, který navíc připojuje ke Svátku Božího milosrdenství plnomocné odpustky.
Tvoje nicota a nepatrnost působí na mne jako magnet -- přitahuje mne k tobě. Neklesej na mysli, neboť moje milosrdenství se ukazuje nejlépe v tvé křehkosti. Odpouštět je potěšením mého Srdce. Nemám větší touhu ani větší radost nad tu, když mohu některé duši odpustit. ...
Když moje vyvolené duše jsou úzce spojeny s mým Srdcem, poznávají, jak často jsem urážen..., porozumějí mým citům..., budou mě těšit a usmiřovat za hříšníky a plny důvěry ve mne budou prosit za odpuštění a dosáhnou milosti pro svět.
(Ježíš sr. Josefě Ménendez, Poselství Nejsvětějšího Srdce Ježíšova světu, 1996)
