Dnešní Popeleční středou opět vstupujeme do postní doby, do období, kdy chceme umožnit Pánu, aby nás zase více přitáhl na Své Svaté Srdce a dal se nám více poznat - a abychom o to radostněji mohli o Velikonocích zpívat Aleluja.

Svatý Jan od Kříže napsal, že „Bůh dává v takové míře, v jaké od něho očekáváme“. A tak naše třeba i drobná změna v denních zvyklostech je Pánem velmi vítaná, protože Mu ukazuje naši touhu po Něm samotném. Na slovenském webu gloria.tv zveřejnili hezký úvod do postní doby. Uvádím zde tedy jeho český překlad:

    Ne každý se dokáže postit o chlebu a vodě, ale každý si může najít svůj způsob postu. Velký člověk modlitby a půstu Jan Maria Vianney, svatý farář z Arsu, mluví ze své bohaté zkušenosti:

"Pokaždé, když se zřekneme nějaké věci, kterou bychom rádi udělali, se už jedná o půst, který je milý Bohu. Jelikož u půstu nejde v první řadě o odříkání se jídla a pití, ale jde v něm o zříkání se toho, co by se nám momentálně líbilo.
Velký a Bohu velmi milý půst koná ten, kdo bojuje se svou vlastní vůlí, sebeláskou, samolibostí, se svojí pýchou a s odporem konat to, co nedělá rád. Kdo trpělivě snáší ty, jež nesedí jeho povaze a stylu jednání.
Jak velmi miluji tato malá umrtvování, která nikdo nevidí: vstát o čtvrthodinku dříve, zříci se podívat na něco, co přitahuje náš pohled, jelikož je to vzrušující, hlavně na ulicích velkých měst… Ó jak velké milosti mi Pán udělil skrze půst! Dostal jsem vše, o co jsme prosil v modlitbě pro sebe i druhé“.

    Svatý Jan Zlatoústý (Chrysostom), arcibiskup z Konstantinopole a jeden z největších duchovních učitelů a asketů 4.století, učil, že zříkání se pouze pokrmu, vůbec není dokonalým postem:

„Bylo by neužitečné, kdybychom odnímali pokrm tělu, ale své srdce živili nečistotou,  egoismem a pohodlností. Zříkáš se jídla, ale dovoluješ si naslouchat marnivým a světským věcem. Musíš se postit také sluchem, a to tak, že nebudeš naslouchat některým věcem, které se mluví o tvých bratřích, zvláště klevetám a pomluvám. Posti se také ústy, když neřekneš nic, co by se mohlo druhého dotknout. Vždyť jaký by byl prospěch z toho, kdybys nejedl maso, ale svého bratra bys požíral?“

    Půst může znamenat také bdění nad našimi myšlenkami, protože každý dobrý skutek, ale i každý podlý skutek, každá ctnost i každá neřest, vše začíná v našich myšlenkách.
    Když se postíš, říká Pán v evangeliu, dělej to ve skrytosti, což znamená: dělej to jedině z lásky k Bohu. Pak v tobě poroste pravá láska, a jak praví Izaiáš:

    „Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána“

Bratři bosého karmelu z Rakouska a Paříže připravili pro tuto postní dobu on-line duchovní cvičení: Postní doba 2018 s bratrem Vavřincem od Vzkříšení, kde se můžete přihlásit k dennímu zasílání materiálů v češtině.

Začal týden modliteb za jednotu křesťanů, Bohu díky - společný pro katolíky i jiné křesťanské denominace. Tématem tohoto týdne je „Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle“ (Ex 15,6). Pán nás volá, abychom se nechali sjednotit a sjednocovat Jeho Duchem. Jako příspěvek přikládám modlitbu:

Modlitba Sergeje Bulgakova
Ó Ježíši Kriste, náš Pane a Spasiteli,
Ty, který jsi slíbil, že s námi budeš stále.
Voláš všechny křesťany,
aby přišli a měli účast na Tvém Těle a Krvi.
Ale naše viny nás rozdělily a nemáme sílu
podílet se společně na Tvé Svaté Eucharistii.
Vyznáváme tuto svou vinu
a modlíme se k Tobě,
odpusť nám a pomoz nám,
abychom sloužili cestám smíření
podle Tvé Vůle.
Zapal naše srdce ohněm Svatého Ducha.
Dej nám Ducha Moudrosti a víry,
odvahy a trpělivosti,
pokory a vytrvalosti,
lásky a kajícnosti,
na přímluvy nejblahoslavenější Matky Boží
a všech svatých.
Amen.

„Úkolem křesťanů v politice je hájit lidskou důstojnost“ – na toto téma promluvil k politikům kardinál Parolin při předvánoční mši pro poslance italského parlamentu v Bazilice Santa Maria Sopra Minerva (v neděli 20. prosince).

Tato tématika mne povzbudila k tomu, abych zde podělil o svůj pohled na volbu prezidenta ČR. Přes veškeré kvality současného pana prezidenta Zemana nemohu souhlasit s jeho nekritickým preferováním premiéra Andreje Babiše, kterému hrozí trestní stíhání a který podle bývalé ministryně Džamily Stehlíkové „už teď, aniž by měl důvěru, provádí demontáž systému ochrany lidských práv, který se tu budoval desítky let“. Proto budu volit pana Pavla Fischera, se zkušenostmi diplomata a velvyslance, jehož osobní kvality znají a doporučují mí přátelé, a za kterého se staví i salesiánská skupina Staré páky. Uvádějí pro to tyto důvody:

• Je to jediný kandidát evropského formátu
• Má prestižní politické vzdělání
• Mluví světovými jazyky
• Je individualita a zároveň týmař
• Je sebevědomý a zároveň skromný
• Neuráží ty, s nimiž nesouhlasí
• Umí naslouchat a stavět mosty mezi různými názorovými proudy
• Má na to, aby zklidnil rozhádanou českou společnost
• Ví, jak důležitá je pro zdraví společnosti rodina
• Svoji rodinu miluje a žije pro ni
• Zná zblízka svět handicapovaných lidí a rozumí mu
• Jeho vizí není krátkodobý prospěch země, ale dlouhodobě prosperující ČR
• Klíč k prosperitě vidí ve svobodném a tvořivém občanovi
• Cestu k prosperitě v rozvoji demokracie
• Součástí jeho vize je bezpečná a ekonomicky konkurenceschopná Evropa
•  Evropa, která v rámci integrální ekologie chrání životní prostředí a podporuje globální péči o planetu Zemi, náš společný domov

Pavel_Fischer_Vzkaz_volicum.pdf (123348) 

pf-noviny-web.pdf (3361153)

PRO 2. KOLO PREZIDENTSKÝCH VOLEB pouze vybízím: každý ať volí podle svého svědomí, ale hlavně ať se za volby denně modlí. Nezapomínejme však: JAKÝCH PROSTŘEDKŮ KANDIDÁT UŽÍVÁ BĚHEM SVÉ KAMPANĚ NEBO JE SCHVALUJE, S TAKOVÝMI JE ZVYKLÝ ZACHÁZET. A ONY TEDY VYPOVÍDAJÍ O HODNOTÁCH, KTERÉ OPRAVDU ZASTÁVÁ.

Každý rok si přejeme k Vánočním svátkům to nejlepší, a snažíme se znovu se dotknout podstaty těchto svátků. Dostal jsem letos krásné přání od sester boromejek, které je milé i hluboké zároveň. Rozdělím se o něj tedy zde i s vámi: VÁNOČNÍ POHÁDKA.

Slavíme slavnost svatého Václava, která je zároveň dnem naší státnosti. Slavíme den, kdy byl zavražděn pro Krista jeden z prvních křesťanských panovníků naší země a který se tak stal jedním z jejích hlavních patronů a ochránců. Svatý Václav na náš národ nezapomíná, problém je na naší straně.. A tak si myslím, že o jeho svátku je důležité připomenout nejen potřebu jít k volbám, ale hlavě modlit se za nadcházející parlamentní i prezidentské volby. “Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ píše sv. Jakub ve svém listě a pokračuje: “Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.“ (Jak 5,16b-18) Dějiny světa i národů jsou přetvářeny Bohem, pokud o to ovšem stojíme – o tom svědčí Bible, a historie to mnohokrát potvrdila. David ve spojení s Hospodinem vykročil proti Goliášovi a zvítězil, hrstka mužů s Gedeonem porazila mnohem početnější vojsko. Svěřujme tedy sebe i naši zemi Pánu, vždyť ani nemusíme přesně vědět, co je pro nás to nejlepší, zda ten či onen politik nebo strana. To se často ukáže mnohem později, a Bůh si ke svému dílu může použít opravdu kohokoliv. Nedejme se tedy přemoci pesimismem, letargií či malomyslností, neuvízněme v rezignaci či poraženectví, a modleme se… Jde o naše dobro, o dobro našich rodin, našich blízkých, přátel... Do voleb je ještě dost času, denní Otče náš a Zdrávas může vykonat hodně, o desátku, Růženci či Litaniích k národním světcům ani nemluvě (od 13.10. je možné začít se modlit některou z noven na tento úmysl). Dostali jsem v dějinách jako národ od Pána opravdu hodně. Už před tisíci lety bylo do naší tehdejší řeči přeloženo Písmo Svaté, jako čtvrtý jazyk na světě byla v liturgii užívána staroslověnština, máme slušnou řadu světců i světic, z našeho národa vyšla celá řada velkých osobností. Děkujme, a prosme… Pán je veliký a mocný, a jednou uvidíme, co naše „nepatrné“ modlitby způsobily.  Mariánský sloup na Staroměstském náměstí zřejmě hned tak brzy stát nebude – jako národ tedy moc nevěříme našim předkům, kteří ho nechali postavit z vděčnosti za nadpřirozenou pomoc a ochranu před švédským rabováním Prahy. (Zato bronzový ďáblík na straně vchodu do Týnského chrámu nikomu nevadí…). Důležitější však je, zda se my dnes budeme k Bohu, Panně Marii, světcům a svatým andělům obracet o pomoc, nebo ne, zda budeme ke svému pozemskému dílu nebe zvát nebo nebudeme.

Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím.

Svatý Michaeli archanděle, bojuj s námi a za nás.

Už řadu let probíhá pěší putování z rodiště sv. Prokopa - Chotouně - k místu jeho působení - na Sázavu. Stejně tomu bude i letos 24.6. Je možné se ho také zúčastnit. Samotná svatoprokopská pouť pak začíná až 3.7. a pokračuje v neděli. Sázava je místo našich hlubokých národních duchovních kořenů. Přijďte se pomodlit, děkovat Bohu za dar víry a prosit o sílu pro denní duchovní zápas k ostatkům tohoto českého duchovního velikána.

Další vítězství léčitelství v České republice...? Poslanecká sněmovna odhlasovala pozměňovací návrh poslance Rostislava Vyzuly, kterým je Tradiční čínská medicína (TCM) uznána za lékařský obor. A to navzdory názoru odborné lékařské veřejnosti a Vědecké rady České lékařské komory. Proti tomuto návrhu se staví Stanovisko českého klubu skeptiků Sysifos, z něhož vybírám:

    "Shodujeme se v názoru, že metody tzv. „tradiční čínské medicíny“ jsou pouhým léčitelstvím i v tom, že legislativním zvýhodněním jednoho léčitelského směru se vytvoří nebezpečný precedens.
Koncept TCM celkově selhává v klinickém testování, a proto do moderní medicíny nepatří. Jde o techniky spadající do léčitelství.
Přílepkem k zákonu o vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání se najednou legalizuje léčitelský obor, který svými výkony není v souladu s principy medicíny založené na důkazech.
Pokud už jednou budou vykonavatelé jedné z léčitelských metod legislativně uznáni za plnohodnotné zdravotnické profesionály, otevírá se cesta například úhradě jejich výkonů z veřejného zdravotního pojištění. V konečném důsledku pak peníze, které budou případně z veřejného zdravotního pojištění proudit na TCM, budou chybět na léčbu závažných onemocnění a vzácných chorob."

Tak zní názvy dvou přednášek, které určitě stojí za to si přijít poslechnout, jelikož jejich témata hýbou dnešním světem. Obě proběhnou v aule Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. První proběhne ve středu 24.5.2017 od 18,30, přednášet na téma antikoncepce bude gynekoložka MUDr. Helena Máslová. Druhá pak v úterý 30.5.2017 také od 18,30, a přednášet bude psycholog a psychoterapeut Mgr. Marek Macák.

Prožíváme Velikonoční svátky, svátky Života, který se nám zjevil jako Věčný a Nesmrtelný. A nabízí nám, abychom do Něj znovu vstoupili svou vírou. Zároveň jsou to svátky zjevení Věčné Lásky. Rád zde proto připojuji slova papeže Františka z 12.dubna 2017:

    „Pravá láska zajisté vede skrze kříž, oběť, jako u Ježíše. Kříž je nezbytný přechod, ale nikoli cíl; je to přechod. Cílem je sláva, jak nám ukazuje Pascha. Tady nám přichází na pomoc jiný krásný obraz, který Ježíš zanechal svým učedníkům při Poslední večeři. Říká: „Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk“ (Jan 16,21). To je to: darovat život, nikoli jej vlastnit. A to dělají maminky: dávají život, trpí, ale potom se radují a jsou šťastné, protože přivedli na svět nový život. Láska rozdává radost, dává život a propůjčuje smysl dokonce i bolesti. Láska je motorem, který pohání vpřed naši naději. Opakuji: láska je motorem, který pohání vpřed naši naději. A každý z nás se může zeptat: „Miluji? Naučil jsem se mít rád? Učím se každý den milovat víc?“ Láska je totiž motorem, který žene naši naději kupředu.
Drazí bratři a sestry, v těchto dnech lásky se nechejme obestřít mysteriem Ježíše, který jako pšeničné zrno umírá a dává nám život. On je semenem naší naděje. Rozjímejme o Ukřižovaném, o zdroji naděje. Postupně pochopíme, že doufat s Ježíšem znamená učit se vidět již nyní rostlinu v semínku, Paschu v kříži, život ve smrti.“

„Kam až je člověk ochoten zajít v touze po zážitcích, a také po penězích?“ – kladu si otázku, když se u nás opět objevuje kontroverzní výstava, jejíž součástí jsou mrtvá lidská těla zakonzervovaná plastinací. Proč je to problém? - Původ těl je nejasný, všechna jsou z komunistické Číny – známé svými problémy s dodržováním lidských práv. Vystavena jsou v postojích dehonestujících tajemství smrti. Někteří navíc poukazují, že by mohlo jít o těla čínských disidentů umučených v e státních věznicích a  pracovních táborech. Orgány totiž nevykazují žádný důkaz o skutečné patologoii, která by bývala mohla způsobit okamžitou smrt. Americký majitel výstavy prohlásil, že žádná svolení k posmrtnému využití těl neexistují, což znamená, že se jedná o obchodování s lidmi, které zapovídá Norimberský kodex, Helsinská deklarace, Belmontská zpráva, principy Světové zdravotnické organizace (WHO), Světové lékařské asociace (WMA) a Istanbulská deklarace.

Protesty proti takovému vystavování lidských těl se uskutečnily v mnoha zemích. Ve Francii byla výstava zakázána, u nás se proti ní vyhradila Česká anatomická společnost už v r. 2007: „Těla jsou upravena a polohována tak, aby vzbudila dojem aktivity živých jedinců a vyvolala tak senzaci a zájem. Prezentovat těla zemřelých v takovýchto postojích považujeme za nevhodné, neetické a do značné míry pobuřující. Součástí evropského myšlení je úcta k zemřelým a zacházení s lidskými ostatky v souladu se všeobecně přijímanými pravidly etiky a morálky. Nesmí být dotčena důstojnost zemřelého a mravní cítění pozůstalých i veřejnosti. Aranžované postoje těl rozhodně neodpovídají potřebě názorného vzdělávání a osvěty. Vzdělávací aspekty výstavy pak nutně zůstávají v pozadí.“ Letos k výstavě vydala nové prohlášení.
    „Výstava plastinovaných těl posouvá hranici dehonestace člověka k pouhopouhé hmotě, kterou lze podle potřeby jakkoliv zneužít. Tak jako se používala v koncentračních táborech lidská kůže na stínítka lamp, vlasy dohola ostříhaných vězeňkyň na výrobu matrací a celt, tuk zabitých na výrobu mýdla...“ vyjadřuje se k výstavě MVDr Bohumil Bartošek, místopředseda Asociace Falun Gongu České republiky. "Dívali by se se stejným zaujetím i na své rodiče, tety, bratry?" pokládá otázku vzhledem k návštěvníkům Mgr. Silvie Čermáková, muzejní lektorka a pedagožka.
Marek Vácha, kněz a přednosta Ústavu etiky na 3.lékařské fakultě Karlovy univerzity píše: "Ta smrt, kterou ve dne negujeme či vyhazujeme dveřmi a říkáme, že vlastně vůbec neexistuje, v rámci nadšení pro ideál mládí, je možná tatáž smrt, která se nám v noci vrací okny televizních obrazovek v podobě nesčíslných smrtí v rámci všemožných thrillerů, kriminálek, hororů a jak se všechny ty žánry jmenují. Myšlenky vraha, úvahy zločince, sběratelé kostí – dobře se večer bavte. Výstava je možná variací na dané téma."

Opravdu tedy stojí za to přes to všechno takto nakrmit svou zvědavost???

V podtitulku této akce je věta: „Výstava, která ti změní život“. Obávám se, že organizátoři zde mají pravdu a je tedy třeba brát ji doslova. Porušováním úcty k zemřelým tělům a cynickou netečností k podivnému původu těl se totiž – jako každým hříchem – otvíráme Zlému. Zde však je jasné, že nejde jen o nějaký nevinný hříšek. A tak si návštěvou výstavy můžeme vyrobit či rozmnožit své duchovní problémy.