Slavíme slavnost svatého Václava, která je zároveň dnem naší státnosti. Slavíme den, kdy byl zavražděn pro Krista jeden z prvních křesťanských panovníků naší země a který se tak stal jedním z jejích hlavních patronů a ochránců. Svatý Václav na náš národ nezapomíná, problém je na naší straně.. A tak si myslím, že o jeho svátku je důležité připomenout nejen potřebu jít k volbám, ale hlavě modlit se za nadcházející parlamentní i prezidentské volby. “Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ píše sv. Jakub ve svém listě a pokračuje: “Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.“ (Jak 5,16b-18) Dějiny světa i národů jsou přetvářeny Bohem, pokud o to ovšem stojíme – o tom svědčí Bible, a historie to mnohokrát potvrdila. David ve spojení s Hospodinem vykročil proti Goliášovi a zvítězil, hrstka mužů s Gedeonem porazila mnohem početnější vojsko. Svěřujme tedy sebe i naši zemi Pánu, vždyť ani nemusíme přesně vědět, co je pro nás to nejlepší, zda ten či onen politik nebo strana. To se často ukáže mnohem později, a Bůh si ke svému dílu může použít opravdu kohokoliv. Nedejme se tedy přemoci pesimismem, letargií či malomyslností, neuvízněme v rezignaci či poraženectví, a modleme se… Jde o naše dobro, o dobro našich rodin, našich blízkých, přátel... Do voleb je ještě dost času, denní Otče náš a Zdrávas může vykonat hodně, o desátku, Růženci či Litaniích k národním světcům ani nemluvě (od 13.10. je možné začít se modlit některou z noven na tento úmysl). Dostali jsem v dějinách jako národ od Pána opravdu hodně. Už před tisíci lety bylo do naší tehdejší řeči přeloženo Písmo Svaté, jako čtvrtý jazyk na světě byla v liturgii užívána staroslověnština, máme slušnou řadu světců i světic, z našeho národa vyšla celá řada velkých osobností. Děkujme, a prosme… Pán je veliký a mocný, a jednou uvidíme, co naše „nepatrné“ modlitby způsobily. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí zřejmě hned tak brzy stát nebude – jako národ tedy moc nevěříme našim předkům, kteří ho nechali postavit z vděčnosti za nadpřirozenou pomoc a ochranu před švédským rabováním Prahy. (Zato bronzový ďáblík na straně vchodu do Týnského chrámu nikomu nevadí…). Důležitější však je, zda se my dnes budeme k Bohu, Panně Marii, světcům a svatým andělům obracet o pomoc, nebo ne, zda budeme ke svému pozemskému dílu nebe zvát nebo nebudeme.
Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím.
Svatý Michaeli archanděle, bojuj s námi a za nás.
