Obecně

    Stručný úvod do této oblasti naleznete v brožurce Démony vyhánějte, vzniklé z přednášek P. Eliase Velly po jeho návštěvě v ČR v r. 1993. Mluví zde o působení zlého ducha, jeho přístupových cestách, dotýká se okultismu, magie, léčitelů, zmiňuje také horoskopy, alternativní medicínu, jógu a satanismus. A nakonec mluví o osvobození a odpovídá na otázky.

Na těchto stránkách se budu snažit oblasti postupně trochu podrobněji zpracovat a doplnit odkazy.

Je-li posláním učedníků také vyhánět démony (Mt 10,8; Mk 16,17), logicky je jejich úkolem také varovat před praktikami, kterými se člověk vlivu démonů otvírá. Jinak by to bylo jako s lékařem, který sice nabízí léčbu, ale nevaruje před nákazou.

    Souhrnně řečeno - nejčastější přístupovou cestou zlého je praktikování okultismu. K řadě forem okultismu má na svých stránkách vyjádření P. Vojtěch Kodet v oddíle Okultismus. Výčet jeho druhů naleznete také v oddíle  Co vede k zotročení zlému. Lze ho použít také jako zpytování svědomí z této oblasti.

Na téma okultismu proběhl také diskusní pořad v TV Noe 29.2.2008, kde s P. Vojtěchem na dotazy odpovídal také biblista P. Jaroslav Brož.

MAGIE, VĚŠTĚNÍ, SPIRITISMUS A ESOTERICKÝ OKULTISMUS

    Terminologie z této oblasti není jednotná a praktiky se často prolínají. Proto se dnes užívá také souhrnného pojmu "esoterický okultismus". Pro začátek k této oblasti uveďme slova z Katechismu.

    Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že „odhalují“ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií), v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu. KKC 2116

    Všechny praktiky magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté mocnosti, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližním, byť by to směřovalo i k jeho uzdravení, závažně odporují ctnosti zbožnosti. Takové praktiky jsou ještě více odsouzeníhodné, jsou-li spojeny s úmyslem škodit druhým nebo když se dovolávají zásahu zlých duchů. Také nošení talismanů je hodno pokárání. Věštění nebo magie se často užívá ve spiritismu. Proto církev věřící před ním varuje. Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých. KKC 2117

 

Okultismus je v bibli zakázán, Pán tak chrání svůj lid před ďáblovými "podvodnými dary":

     Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Dt 18,9-13

    Řeknou vám: "Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají." Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? Iz 8,19

 

HOŘKÉ OVOCE ESOTERIKY A OKULTISMU

    Bůh nám nic nezakazuje "jen tak", cvičně, aby nás vyzkoušel. Zakazuje a varuje nás před tím, co nám škodí. Zmíním zde tedy nejčastější následky věnování se okultně-ezoterickým praktikám: nespavost, noční děsy, strachy a fóbie, deprese, problémy ve vztazích vedoucí až k jejich rozbití, nevysvětlitelné problémy a nediagnostikovatelné nemoci, alergie, podivné vjemy v oblasti všech pěti smyslů, vnímání zvláštní cizí přítomnosti, silná pokušení proti životu, lásce a důstojnosti člověka. Někteří lidé se díky tomu dostanou do psychiatrické léčebny, někteří se z ní už nemusí vrátit. V duchovní oblasti se pak následky okultismu projevují jako nechuť k modlitbě, odpor k posvátným věcem, neschopnost vydržet v kostele, rouhavé myšlenky, slyšení rouhavých hlasů, apod. V krajním případě mohou následky vést až k posedlosti. Toto hořké ovoce se často neprojeví hned, avšak spolehlivě se projeví tehdy, když člověk začne vážně následovat Ježíše Krista a usilovat o život ve shodě s Boží vůlí.

NEW AGE

    Bohatým zdrojem esoterického okultismu je tzv. Nový věk - „NEW AGE“, což je původně hnutí, které postupně přerostlo až ve způsob myšlení, takže dnes už mluvíme o „mentalitě New Age“. Má mnoho forem a odnoží, nabízí „snadnou cestu ke spáse“ („širokou cestu“ viz. Mt 7,13). Užívá různých forem meditací, meditační hudby, "léčivých" prostředků (kameny, vůně, barvy, talismany,...) a hlásá "nekritické pozitivní myšlení", v jehož důsledku je třeba se zbavit i pojmů jako hřích a svědomí, a tím i vlastní zodpovědnosti za své činy.

    "NEW AGE – náboženství bez Boha" – je titulkem článku na vira.cz, kde jsou uvedeny texty  kardinála Godfrieda Danneelse, rozdělené do několika kapitol. Mimo jiné se zde píše: „New Age je mlhovina obsahující tajné nauky a okultismus, mýtické a magické myšlenky o tajemstvích života, trochu z křesťanství, to vše smícháno s názory, které pocházejí z astrofyziky“.
Pro vytvoření základní představy o tom, jak se New Age liší od křesťanství připojuji srovnávací tabulku těchto dvou cest. Papežská rada pro kulturu a papežská rada pro mezináboženský dialog vydaly v roce 2003 Křesťanské zamyšlení nad "New Age" s názvem Ježíš Kristus, nositel živé vody. Zajímavý dokument o rozmachu New Age do západní společnosti skrze indické guru natočilo v roce 1984 studio "Rivershield film" a nazvalo jej Bohové nového věku.

    Na učení i praktiky New Age bychom mohli vztáhnout tato slova Písma: Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil. Kol 2,8-10

Kdo uvěřil v Krista Ježíše, nemůže zůstat v kontaktu s temným světem magie, okultismu a esoteriky.

    Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne (Mt 6,24).

 

    Je třeba se všech okultních praktik a nauk v Kristově Jménu zříci, vyznat je (i důvěru v ně) jako hřích, a přerušit kontakty s lidmi do nich zapojenými. Někdy i drobný "talisman", který si člověk nechá doma jako "památku", může být zdrojem problémů a být příčinou, že se člověka to zlo ještě úplně nepustilo. Občas to bývají knihy, za které lidé zaplatili nemalé sumy a proto se jim nechce se jich zbavit. Podívejme se do Písma:

 

    Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání. Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo. Sk 19,18-20

 

    Někdy ke zbavení se následků okultismu stačí zpřetrhání těchto pout, vyznání hříchů a snaha o nový začátek s Kristem. Často však takový člověk potřebuje pomoc církve - tedy modlitbu za osvobození od těchto pout, kterou mu poslouží jiný zkušený křesťan, nejlépe kněz. V závažnějších případech pomůže jen církví ustanovený exorcista.

REINKARNACE

    Součástí učení New Age je také často učení o reinkarnaci (tedy převtělování či znovuvtělování), které tvrdí, že se mysl nebo vědomí (individuální myšlenková energie) člověka po fyzické smrti jeho těla, na konci jednoho života, znovuzrodí v novém fyzickém těle, respektive při početí nové lidské bytosti znovu vstupuje do hry. Případně se mluví také o převtělení do zvířat, hmyzu či rostlin. Pro toto učení není v Bibli žádný podklad. Katechismus zde mluví jasně:

    Smrt je konec pozemského putování člověka, času milosti a slitování, který mu Bůh dopřává, aby naplnil svůj pozemský život podle Božích záměrů a aby rozhodl o svém posledním osudu. Když skončí náš „jediný pozemský život“, už se nevrátíme žít jiné pozemské životy. Každý člověk umírá jen „jednou“ (Žid 9,27). Po smrti není žádné „převtělování“ (reinkarnace). KKC 1013

    Otec Raniero Cantalamessa, když se zamýšlí nad okamžikem, kdy předstoupíme před Krista při jeho druhém příchodu (Mt 25,31-46), také říká: „Lidé odpradávna usilovali nalézt nějaký průchod, aby unikli hrozivé vážnosti této myšlenky. Vymysleli například ideu opakujících se životních cyklů, což by člověku umožňovalo začít zase od začátku i po „onom dni“. Už ve starověku se objevovali myslitelé přicházející s teoriemi o reinkarnacích po smrti, což je i v dnešní době myšlenka, kterou se nechávají ukolébávat mnozí lidé. Jde však o šálivou naději (pokud se o ní dá hovořit vůbec jako o naději); Bůh nestvořil svět jako určitou hru na honěnou, v níž není nic vážného, poněvadž nic není definitivního. Písmo říká, že „ať strom padne na jih nebo na sever, zůstane tam, kam padne“ (Kaz 11,3); nazpět se nikdo nevrátí ani proto, aby to mohl říci svým bratřím, jak to chtěl udělat boháč z podobenství o žebráku Lazarovi (srov. Lk 16,27). Raniero Cantalamessa: Slovo a život – A, s. 241

    Faktem je, že pokud by existovaly nějaké naše předchozí životy a nějaké další šance si svou "reputaci vylepšit", pak by každý z nás měl jasně vědět, kým byl v předchozím životě, co prováděl a má tedy napravit - za co vlastně pyká. Tak to však není. Občas se sice objevují podivuhodné jevy, kdy má určitá osoba znalosti o místech, která nikdy nenavštívila, nebo zná řeč, které se nikdy neučila. Nicméně jsou to výjimky, které bych přisuzoval spíše zatím nevysvětleným příčinám, případně "darům z druhé strany"...

    Reinkarnace také učí, že když se mi daří špatně, je to trest, když dobře, nic zlého jsem v "minulém životě" nedělal. V praxi to znamená, že zastánci reinkarnace se k pomoci trpícím moc nehrnou, jelikož to považují za jejich osud (karmu), který si musí stejně odtrpět. V Ježíšově podobenství o boháči a Lazarovi je však boháč souzen za to, že si trpícího Lazara nevšímal a sobecky si užíval blahobytu (navíc pokud by jeho blahobyt byl opravdu "za odměnu" - byl by tedy již  na konci onoho pomyslného řetězce očišťování, a měl by přece přijít rovnou do nebe, a ne do pekla, jak Ježíš v podobenství říká...). Učení o reinkarnaci tak zbavuje zodpovědnosti za své činy.

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)